Geobotanika

Geobotanika

Geobotanika je zde širokým polem přírodovědného zkoumání krajiny, zaměřeného nejen na botanické a vegetační fenomény, ale i na jevy zahrnující její strukturu, její historický vývoj a fungování. Velmi obecně hledá propojení mezi současným vzhledem životního prostředí (pojmem “životní prostředí” je míněn komplexní přírodovědný kontext lokality) a  krajinným kontextem celé oblasti. Pro účely projektu se zabývám nikoliv monotónními, „lineárními“ úseky krajiny, ale těmi „indikátorovými“ – to znamená určitými vegetačními nebo krajinnými procesy (například rostlinnou sukcesí, druhovou diverzitou, přítomností reliktních společenstev, složením periferních úseků krajiny atd.). Ty vypovídají o stavu krajiny více, než účelové plochy s  jasným směřováním. Zajímavější je tedy z  tohoto hlediska opuštěná obecní pastvina než umělý trávník před Kauflandem. Zde se nelze oprostit od přímého propojení s archeologií a historií (vše v české krajině je dlouhodobě ovlivňováno člověkem) a tyto obory tak jsou vyjádřením a obsahem s geobotanickým zkoumáním doslova srostlé. Příbuznost s architekturou a kulturní antropologií je volnější a  méně přímočará. V  případě architektury se jedná hlavně o spojitost strukturní (tvar koruny, barva květů, opadavost, struktura horizontu) a  fyziologickou (rychlost růstu, propustnost světla, jedovatost, náročnost na světlo a vodu). V případě kulturní antropologie jde hlavně o archaické soužití s  různě jedovatými/léčivými druhy rostlin a lidovou magií, obecně nazývanou etnobotanika. Ta je v případě konkrétních čtyř lokalit projektu ještě složitější díky diskontinuitě v osídlení území, kdy  etnobotanicky velmi svérázné německé osídlení mizí a místo něj po druhé světové válce nastupuje národnostní “mišmaš”  dosídlenců, využívajících sudetskou krajinou radikálně odlišně. 

Charakter zaznamenávaných, fenoménů a „potenciálů“

Základní jednotkou, zvolenou konkrétně pro účel tohoto projektu, nejsou jen jednotlivé exempláře rostlin nebo společenstev, ale různě rozsáhlé fenomény, sahající právě od jednotlivých detailů (například krajinných dominant, což může být třeba stará lípa na návsi) po celkové nastavení nebo strukturu velkoplošných jevů (například revitalizace těžební krajiny či rostlinné invaze v Západních Čechách). Fenomén je jednotkou významově obecnější, než potenciál – potenciál představuje účelově využitelný výsek fenoménu. Například konkrétním potenciálem, v tomto případě „negativním“, je populace bolševníku velkolepého na Sokolovsku. Tato populace je však konkrétním projevem fenoménu rostlinných invazí. V  předkládaných výstupech jsou fenomény popisovány v  obecnějších, analytických úvodních kapitolách, zatímco konkrétním výstupem je komentovaná mapa potenciálů, což je v tomto případě mapa rozšíření všech nalezených populací bolševníku. Fenomény mohou mít a většinou mají hybridní „mezioborový“ charakter – například merlík zápašný roste v historicky nejstarších úsecích města, které jsou zároveň architektonicky nejcennější. V tomto případě je slovem potenciál míněna možnost zachování unikátního genia loci určité čtvrti města, sahající od zeleného trsu mezi dlaždicemi u staré hospody po soubor cenných staveb v jádru města – potenciál se zde překrývá s fenoménem a  zahrnuje všechny obory zastoupené v projektu.

Metodika práce v terénu a sběru dat

Sběr dat probíhá na třech hrubých úrovních částečně na základě osvědčených metod geobotanického mapování – tj. kompletního procházení a  „prolézání“ krajiny. Zásadní odlišností je však úroveň, podrobnost a parametry vymezování jednotlivých potenciálů, definovaných graficky jako polygony v mapě. Zde geobotanik zaznamenává nejen „klasické“  –  vegetační, druhové, strukturní a ekologické parametry, ale hlavně také jejich „sociobotanické“ souvislosti – kdo a jak je užívá, jaká je jejich poloha vzhledem k osídlení, jak jsou prostupné, vizuálně atraktivní, zdali poskytují intimní úkryt, nebo jde o exponovaná, snadno dostupná místa. Takové „měkké“ vymezení usnadňuje použitelnost jinak těžko srozumitelných botanických a  geologických dat pro ostatní „humanitněji“ zaměřené obory. Geobotanické mapování také a  priori necílí na známé, dobře popsané lokality, i  když se jim nevyhýbá. Spíše se věnuje skrytým, upozaděným nebo polozapomenutým úsekům krajiny, které na využití nebo interpretaci ještě čekají  –  typicky městské periferie a  tzn. „novou divočinu“ nebo brownfields. Od toho se odvíjí průběh sběru terénních dat  –  začíná „obmapováním“ města nebo vsi, pohybem po periferii a pokusem o vysledování propojení centra s volnou krajinou. Následuje fáze zkoumání „vnitřních periferíí“ – slepých skvrn a „nedořešených“ úseků sídel. Poslední fází je plošné, již extenzivnější zkoumání celé široké oblasti nebo regionu a propojování s centry a jejich periferiemi.

Další úrovní geobotanického přístupu je velkoplošný monitoring indikátorových druhů a jevů na krajinné úrovni - ve vybraných, dynamických a sociobotanicky citlivých úsecích krajiny jsou umístěny monitorovací body, sledující dopad působení aktivit spojených s projektem na krajinu. Výstupem takového monitoringu bude zjištění, jaký má probíhající/proběhlý projekt vliv na životní prostředí.

Třetí - a poslední -  rovina geobotanického výzkumu je praktičtější, snáze a rychle využitelný monitoring prostupnosti, migračních bariér a aktuálního antropogenního tlaku na krajinu. Zaznamenávám aktuální a zjevné nedostatky v designu infrastruktury, sídel nebo volné krajiny, které je finančně nenáročné a časově rychlé odstranit a mají velký efekt na diversitu a fungování krajiny. Tyto nedostatky souvisí i s “uživatelskou přátelskostí” krajiny, tj. průchodností pro lidi a s ní související celkovou atraktivitou lokality.

Podklady geobotanického zkoumání

Ačkoliv je geobotanické mapování zaměřeno na aktuální stav krajiny a terénní výzkum je jeho srdcem, některé lokality jsou vybírány k návštěvě již „od stolu“, na základě extenzivní analýzy především mapových podkladů. Nejcennější je podrobná ortofotomapa, popřípadě její porovnání stejného výseku krajiny v  časové řadě. To označuje stabilní i  dynamické struktury v krajině a navede již terénní průzkum do míst, kde se „něco děje“, nebo naopak podezřele dlouho nic neděje. Nedocenitelnou pomocí při takovém bádání je spolupráce s historikem a/nebo archeologem. Ze specifičtějších podkladů jsou podstatné geologické mapy a výstupy různých botanických mapování, především „Mapování a  aktualizace mapování biotopů“ v rámci soustavy Natura 2000. Nápadná a směrodatná je v tomto případě jak výrazná přítomnost, tak i absence zjištěných přírodních biotopů  –  vypovídá o  míře antropizace krajiny, a  ve spojení s  archeologickými/historickými daty podsvěcuje zajímavé úseky krajiny – jak proto, že jsou nápadně zachovalé, tak i  tehdy, jsou-li nápadně pusté a přetvořené. Velmi podstatná a geobotanikem hojně využívaná jsou i meteorologická a pedologická data, která vypovídají o  obecnějším charakteru krajiny a propojují je s globálními trendy, například antropogenním oteplováním nebo obecnou ztrátou biodiversity.

Výstupy a jejich interpretace

Základním výstupem výzkumu je komentovaná mapa oblasti (popisující jednotlivé komponenty) a textová charakteristika oblasti, identifikující hlavní fenomény, které jsou pro vývoj celého území zásadní. Podstatnou součástí výstupů je hodnocení využitelnosti jednotlivých potenciálů a zájem ze strany místních je rozvíjet. V krajinném kontextu jsou hodnoceny možnosti jejich vývoje a  navrhovány příležitosti jak s  nimi zacházet. Například u  zarostlé obecní pastviny je geobotanik na základě přítomných biologických indikátorů schopen říci, jestli má cenu obnovit hospodaření – pastvu, seč (a v případě, že ano, kdy a za jakých podmínek), nebo je již samovolně vzniklé křoví, které takovou lokalitu v  současné podobě pokrývá, natolik hodnotné a/ nebo husté, že je lepší takové místo ponechat opuštěné a směřovat energii někam jinam. Jiným typem výstupu základního výzkumu je „projekt“, který se většinou týká turistiky, urbanismu nebo různých typů zpřístupnění, například v  podobě nových expozic v  botanické zahradě, naučných stezek, článků, exkurzí… Základním motivem takových projektů je podpora informovanosti, obecné vzdělanosti a vědomí, že samotné zpřístupňování zajímavých úseků krajiny je hodnotou.